Do poradny za mnou pravidelně dochází klientka Martina. Sama vychovává dvě dcery v pubertálním věku. Partner se odstěhoval. Starosti má i s hledáním nového bydlení, s prací, s rozvodem, ale přesto se cítí šťastná. Holky jsou zdravé, chytré, dělají jí radost, ale někdy s nimi ta puberta mlátí tak hrozně, že i na šťastného člověka je to moc. A někdy ty všechny starosti přerostou únosnou mez a Martina zavolá a přijde. Nejlépe hned druhý den, protože stále pospíchá. Psychoterapii ani nechce. Potřebuje mi to jen říct, chce se svěřit, chce se vypovídat. Kamarádky se někam ztratily, ani na ně nemá čas a ani chuť se svěřovat někomu ze svého okolí. Rodiče mají svých starostí dost a sourozenci také. Komu to tedy má říct? Proto prý za mnou chodí jako do zpovědnice. Tak to na mě všechno vychrlí, vypovídá se, většinou při tom povídání i najde řešení. Když chce, poradím já, řeknu jí svůj názor. A pak zase běží. Pořád v poklusu jako vítr. Tohle je Martina.
Příběh klientky Martiny
